Studie zkoumala vliv radioterapie na rakovinu prsu. Výsledek vědce šokoval
Poté, co nedávné studie přišly na to, že mamografie může mít svědomí epidemii rakoviny prsu vyvolané rentgenovým zářením z mamografu, na světě je další studie s hrozivým zjištěním.
Tentokrát se výzkumníci z Oddělení radiační onkologie rakovinné centra při Kalifornské univerzitě zavázali zjistit, jaký vliv na rakovinu prsu má tradičně používána radioterapie.
Výsledek, publikovaný v žurnálu Cancer (Rakovina), výzkumnou i odbornou veřejnost doslova šokoval. Zjistilo se totiž, že radioterapie ve skutečnosti posouvá zhoubné rakovinné buňky k ještě větší zhoubnosti.
Co se děje s rakovinovými buňkami po ozáření
Výzkumníci odhalili, že i když radiace zabije polovinu nádoru, ozářené buňky z druhé poloviny, které přežijí, mají 30 krát větší schopnost metastázovat než buňky neozářené.
Jedná se o takzvané kmenové buňky rakoviny prsu (iBCSCs – induced breast cancer stem cells).
Řečeno jinými slovy, radioterapie sice sníží celkový počet rakovinných buněk (což vytváří pocit úspěšné léčby), avšak ve skutečnosti zvýší poměr mezi vysoce zhoubnými a nezhoubným rakovinovými buňkami v rámci nádoru.
Výsledkem takové zpackané léčby bývá v konečném důsledku smrt pacientky způsobená samotnou léčbou.
Další podobná studie, publikovaná nedávno v deníku Stem Cells (Kmenové buňky), přišla na to, že ionizující záření přeprogramovalo méně zhoubné rakovinné buňky rakoviny prsu na mnohem zhoubnější buňky iBCSCs.
To ostatně poskytuje i konečnou odpověď na to, proč konvenční léčba ozařováním zvyšuje rezistenci nádorů.
Radioterapie a chemoterapie hlavními faktory úmrtí
Stále více a více důkazů usvědčuje chemoterapii a radioterapii jako hlavní faktory, které přispívají k úmrtnosti onkologických pacientů. Důvodem je fakt, že rakovinné kmenové buňky jsou vůči těmto terapiím téměř zcela odolné.
Čtěte také: Proč Švýcaři zrušili preventivní prohlídky na mamografu
Místo toho, aby se onkologie snažila je potlačit nějak jinak, jsou naopak chemoterapií a radioterapií ve svém růstu a šíření povzbuzovány. K tomu, abychom rozuměli tomu, jak tento proces probíhá, musíme nejprve rozumět tomu, co to rakovina vlastně je.
Co jsou rakovinné kmenové buňky a proč jsou odolné vůči konvenční léčbě?
Nádory jsou v podstatě vysoce organizovaná seskupení buněk. Natolik organizovaná, až se zdá těžko uvěřit, že by měly být výsledkem nekontrolovaného bujení.
Jsou totiž schopny:
- budovat si vlastní cévní systémy pro přívod živin
- bránit se umlčováním genů potlačujících rakovinu
- vylučovat korozní enzymy, aby mohly snadněji prorůstat tělem
- dokonce měnit svůj metabolismus tak, aby dokázaly přežít v prostředí s nízkým výskytem kyslíku
- odstranit vlastní povrchové bílkovinné receptory, aby se vyhnuly detekci bílých krvinek a odezvě imunitního systému
Je možné, aby toto všechno dokázaly zběsilé, nediferencované a nekontrolovatelně rostoucí buňky? Samozřejmě, že ne.
Nádory prostě nejsou výsledkem jedné nebo více náhodných mutaci genů, které se “zbláznily”, ale skupinou buněk s radikálně odlišnými fenotypovými charakteristikami. P
roto budou mít chemoterapie a radioterapie na každý typ buňky v rámci nádoru jiný vliv.
Nádory se tedy skládají ze širokého spektra buněk, z nichž jsou však mnohé nezhoubné. Nejsmrtelnějším typem buněk v rámci nádoru jsou právě diskutované kmenové rakovinné buňky (SCS), které se dokáží změnit na jakoukoli buňku v rámci nádoru (podobně jako běžné kmenové buňky z embrya na jakoukoliv lidskou tkáň).
Dělí se buď mitózou znovu na dvě kmenové buňky (zvyšují tak populaci kmenových rakovinných buněk) nebo jedna dceřiná buňka se přetvoří na jiný druh nádorové buňky a druhá dceřiná buňka zůstává buňkou kmenovou.
Z toho tedy vyplývá, že SCS jsou nádory formující buňky, a proto právě na ty by se měla zaměřit každá rakovinová terapie.
Pouze tyto buňky totiž dokáží iniciovat a udržovat nádory. Jsou také buňkami, které jsou primárně odpovědné za tvorbu metastáz a relapsy při konvenční léčbě. SCS jsou extrémně odolné vůči chemoterapii a radioterapii z následujících důvodů:
- CSC buňky se v nádoru nacházejí k ostatním buňkám v poměru 1: 10000. Proto se těžko cílí a ničí aniž by se zničil i zbytek nádoru.
- CSC se rozmnožují pomaleji. To znamená, že je radioterapie a chemoterapie zničí hůře, protože jsou primárně zaměřeny na rychle dělící se buňky.
- Konvenční terapie cílí na diferencované a diferencující se buňky, které tvoří hlavní část nádoru, ale ty již nejsou schopny generovat další nové buňky v takové míře, jak to dokážou CSC, které jsou nediferencované.
Existence CSC tedy vysvětluje, proč konvenční léčba absolutně propadá, když dojde na prvotní příčiny nádorů.
Jednou z příčin je fakt, že tyto konvenční metody byly vyvinuty v modelech na zvířatech (nejčastěji myších), kde hlavním cílem je zmenšení nádoru. No, a protože myši žijí krátce (jen asi 2 roky), tak se u nich nedospěje k relapsu onemocnění tak, jak se to běžně děje u lidí.
Co se přesně děje při chemoterapii a radioterpii?
První cyklus chemoterapie nikdy kompletně nádor neodstraní, jen jeho část. Tomuto fenoménu se říká částečné zabití. Cílem je proto opakovat léčebný cyklus (obvykle 6 krát), dokud nádor úplně nezmizí. Ideálně tak, aby při tom nezemřel i pacient. Co se ale ve skutečnosti děje je to, že se selektivně odstraní méně nebezpečná část nádoru (dceřiné buňky), čímž se zároveň zvýší poměr CSC k nezhoubným a méně zhoubným nádorovým buňkám.
Je to podobné, jako použití antibiotik, které sice zabijí 99,9 % bakterií, ale to 0,1 %, které přežije, se stane odolné a později se vrátí v ještě mnohem silnější podobě.
Antibiotika kromě toho zabijí i prospěšné bakterie, které pomáhají tělu zvládat infekce přirozeným způsobem.
Chemoterapie stejným způsobem oslabí imunitní systém (bílé krvinky a kostní dřeň), čímž ještě více zvyšuje šance na návrat rakoviny. Realita je tedy taková, že chemoterapie sice sníží objem nádoru, ale zvýšením poměru CSC k méně zhoubným dceřiným buňkám učiní rakovinu zhoubnější.
Radioterapie tak jistě prokázala zvýšení množství rakovinných kmenových buněk u rakoviny prostaty, následný návrat onemocnění a zhoršení prognóz. To také vysvětluje, proč kastrace při rakovině prostaty často selhává.
Netoxické přírodní látky, které cílí a zabíjejí CSC buňky
Některé přírodní substance mají 3 důležité vlastnosti, které z nich dělají vhodnou alternativu pro konvenční chemoterapii a radioterapii:
- Vysoká bezpečnost. Ve srovnání s chemoterapií, jako je například 5-fluorouracil, jsou přírodní látky řádově o 2 úrovně bezpečnější (tedy lidově řečeno 100 krát bezpečnější).
- Selektivní toxicita. To znamená schopnost cílit pouze rakovinné buňky a ne zdravé.
- Cílení CSC. Schopnost cílit právě kmenové rakovinné buňky v rámci celkové populace buněk v nádoru.
Hlavním důvodem, proč se přírodní látky nepoužívají při léčení nádorů je to, že nejsou patentovatelné.
Bohužel, kritérii při výběru látek, které budou farmaceutické firmy dále vyvíjet a testovat nejsou bezpečnost, výkonnost, přístupnost či cenová dostupnost. Pokud by tomu tak bylo, pak by přírodní látky byly integrální součástí léčebných protokolů.
Výzkum ukazuje, že následující přírodní látky (spolu s tradičními doporučeními k stravě a bránění překyselení těla) mají schopnost cílit kmenové rakovinné buňky CSC:
- Kurkumin (Kurkuma)
- Resveratrol (červené víno, japonská křídlatka)
- Quercetin (cibule)
- Sulforafan (brokolicové klíčky)
- Partenolid (devětsil)
- Andrografalid (rostlinka Andrographis paniculata)
- Genistein (fermentovaná sója, káva)
- Piperin (pepř)
- OPC antioxidant (extrakt z hroznových jadérek)
Na stránce greenmedinfo.com naleznete seznam dalších látek, které v experimentálních modelech ukázaly schopnost ničit několik rezistentních typů rakovin.
Autor: Sayer Ji – zakladatel Greenmedinfo.com, člen řídícího výboru GGFC (Global GMO Free Coalition), recenzent v časopise Journal of Human Nutrition and Functional Medicine
Zdroj: Study: Radiation Therapy Can Make Cancers 30x More Maligna