To slyšíte jednou tohle a podruhé tohle. Jak je to vlastně s přísadami do potravin, které si každý den kupujeme v supermarketech, a které se alespoň občas snažíme studovat.

Ano, někteří občas, někteří z nás častěji, ale pouze pár na pravidelné bázi.

Ono to taky není něco záživného a něco, co by nás vlastně bavilo. Položte si ruku na srdce. Když už se na složení výrobku díváte, víte co která přísada znamená a jak je riziková a nebo se spokojíte s obecným označením emulgátoru “Éčko”?

Upřímně, není éčko jako éčko, což byste měli vědět hned na začátek. Dnes vám přinášíme kompletní přehled přísad do potravin, kteří připravila Klinika dětské onkologie Univerzity v Dűseldorfu.

Každému doporučujeme vytisknout a vyvěset například někde poblíž ledničky nebo jiného místa, kde uchováváte potraviny.

Proč se vlastně „éčka“ používají?

Výroba potravin je dnes průmyslový proces a jako takový si žádá určité usnadnění, zjednodušení a urychlení. Produkty také putují na mnohem delší vzdálenosti než dříve, a výrobce proto potřebuje, aby dokázaly přežít tuto cestu pokud možno ve stejném stavu, v jakém opustily výrobní zařízení. Nemalou roli zde sehrává ekonomické hledisko: vyrábět potraviny s přídatnými látkami je mnohem levnější.

A nakonec je tu poptávka zákazníka: jsme to my, kdo si žádáme stále čerstvé, voňavé a křupavé, chutné a krásně barevné potraviny, a přitom ještě počítáme každou korunu. Zapracování „éček“ do potravin je tedy „jen“ odpovědí moderní potravinářské technologie na naše vlastní požadavky.

Přehled přísady do potravin

Éčka podle kódu

1. Neškodné přísady

E 100, 101, 103, 104, 105, 111, 121, 122, 126, 130 132, 140, 151, 152, 160, 162, 163, 170

E 174, 180, 181, 200, 201, 236, 237, 238, 260,  261, 262, 263, 270, 280, 281, 282, 290,

E 301, 305, 306, 307, 308, 309, 322, 325, 326, 327, 331, 332, 333, 334, 335, 336, 337, 382

E 400, 401, 402, 403, 404, 405 , 406, 408, 410, 411, 413, 414, 420, 421, 422, 440, 471, 472

E 473, 474, 475, 480

2. Podezřelé přísady

E 125, 141, 150, 153, 171, 172, 173, 240, 241, 477

3. Nebezpečné přísady   

E 102, 110, 120, 124

4. Přísady poškozující zdraví

Poškození střev – E 220, 221, 222, 223, 224

Poruchy zažívání – E 338, 339, 340, 341, 450, 451, 483, 485, 486, Eiscreme E 107

Kožní onemocnění – E 230, 231, 232, 233

Zničení vitamínu B12 – E 200

Cholesterol – E 320, 321

Citlivost nervů – E 311, 312

Kurděje – E 330 je nejnebezpečnější !!! (rakovinotvorný) – obsažen např. v krabím masu, sýru BONBEL, houby v konzervách, rajčata v konzervách

5. Rakovinotvorné přísady   

E 131, 142, 210, 211, 213, 214, 215, 216, 217, 239

POZOR – E 123 je silně rakovinotvorný a je např. v USA a Rusku zakázán !

Pozor na následující přísady především v těchto potravinách:

Mamba E 123/E 110 – medvídci ze želatiny, Harribo – želatina, lentilky, šlehačkový pudink Zotti, rybí prsty Iglo, smetana Kraft, smetanový sýr se salámem Kraft, vanilkový pudink

102/E 110 – hotové omáčky všeho druhu.

Nejhorší z nejhorších

E110 – žluť SY (Cl potravinářská žluť 3) je nevhodná pro děti, způsobuje alergie a astmatické záchvaty, a má nejspíš i karcinogenní (rakovinotvorné) účinky. Vyskytuje se v likérech, sladkostech, hořčici a instantních polévkách.

E132 – Indigotin (Cl potravinářská modř 1). Nadměrná konzumace této pochoutky může vést k nevolnosti, zvracení, závratím. Neúměrně zvyšuje krevní tlak a může spustit alergické reakce. Objevuje se v tmavých sladkostech a čokoládách, mražených výrobcích a všude tam, kde je modrá barva.

E133 – Brilantní modř FCF (Cl potravinářská modř 2) může způsobovat u dětí hyperaktivitu, a hrozí i rakovinotvorné účinky pro člověka. Běžně na ni narazíme v „borůvkových“ nebo „hroznových“ produktech.

E210 – Kyselina benzoová patří mezi vynikající konzervanty. Avšak její konzumace může u citlivých lidí vyvolat až anafylaktický šok, nebo v lepším případě jen kopřivku. Její doménou jsou sladkokyselé omáčky, kuchyňská dochucovadla a nekvalitní kečupy.

E951 – Aspartam, syntetické sladidlo. Používá se jako náhražka cukru k běžnému slazení, k výrobě sypkých nápojů, žvýkaček, jogurtů, dezertů, mražených krémů, majonézy, hořčice, nakládané zeleniny a ovoce. U citlivých osob může vyvolat závratě, bolení hlavy, vyrážky, u dětí pak i poruchy chování. Zvláštní pozor by si na něj měly dát těhotné a kojící ženy.

Zabraňte používání těchto přísad tím, že budete správně vybírat výrobky, které kupujete. Kupující nakonec určuje složení výrobku. Myslete na Vaše zdraví a zdraví Vašich dětí.

Zdroj: Internet a 100+1

Článek Kompletní přehled přísad do potravin. Na tato Éčka si dejte pozor! se nejdříve objevil na Alternativní Magazín.cz.

Bochníky, co jsou schválně nedopečené, pytle nacpané enzymy a přídavnými látkami (tzv. éčka) ve skladech a starý chléb rozemletý do těsta.

Tohle všechno najdete v průměrné české pekárně. Za posledních dvacet let došlo k dramatickému úpadku kvality tradičního českého chleba.

Tuzemští pekaři hromadně opustili tradiční způsob výroby a místo z kvásku, mouky a vody pecny připravují z předchystaných směsí a umrtvených průmyslových kvasů.

Původní receptury se drží už jen malé procento podniků. Chléb tak sice vypadá stále stejně jako dřív, ale tvar, barva i chuť bochníků jsou vyhnané enzymy a různými “éčky”.

Díky nim se výroba chleba zkrátila o víc než polovinu času.

“Když uberete z výroby chleba čas, ubíráte i všechny jeho kvality včetně vůně a chuti”,

říká Josef Příhoda, který se na Vysoké škole chemicko-technologické věnuje výrobě chleba většinu svého života. “Dnes pekaři nahrazují čas enzymy a dalšími přídavnými látkami.”

Kromě toho, že se z chleba vytratily přirozená chuť a vůně, mnohem rychleji podléhá zkáze. Plesnivá střída není nijak výjimečná už po třech dnech.

Ještě před dvaceti lety přitom potravinářské normy určovaly, že chleba musí vydržet poživatelný čtyři dny. Dnes se “záruční lhůta” u většiny chlebů smrskla na čtyřiadvacet hodin od upečení.

“Každý chleba je dobrý, když je čerstvý. Ale jde taky o to, aby byl k jídlu ještě druhý nebo třetí den. A to už je dnes řada chlebů plesnivá anebo úplně ztvrdlá,”

říká docent Josef Příhoda z VŠCHT.

Běžnou praxí je v českých pekárnách přidávání rozmočených neprodaných pecnů do nového těsta. “Starý chleba může tvořit klidně desetinu objemu toho nového,” potvrzuje Vladimír Doležal z České zemědělské univerzity.

Nijak výjimečné není ani úmyslné nedopékání chleba. Ten je pak měkčí a zákazníci jej považují za čerstvější. “Hodně lidí vybírá chleba tak, že ho ohmatají a vyberou ten měkký, protože to je pro ně synonymum čerstvého.

No, a když necháte chleba místo padesáti minut péct pětačtyřicet, tak je měkčí na omak. A právě tohle někteří pekaři dělají,” vysvětluje používané postupy Jaromír Dřízal z pekařského svazu.

Pekaři s pytli předmíchaných směsí a pecny, co plesnivějí za tři dny, ale nepředstavují jediné záporné hrdiny tohoto příběhu. Dalšími jsou supermarkety. Tlačí pekárny k co nejnižším cenám, vybírají od nich různé poplatky a smlouvami nutí pekaře k dost nevšednímu počínání. Český chléb schází na úbytě…

Zdroj

Článek Smutná pravda o českém chlebu, který jste si koupili. Enzymy, éčka a rychlá zkáza. se nejdříve objevil na Alternativní Magazín.cz.