Varoval také před hrozbami podávání psychiatrických léků dětem.
Dokonce, většina z těchto příznaků se objevuje takříkajíc u každého z nás v určitých životních fázích.
Jak dále uvádí:
Když se podíváte na to, jak vám přischla tato nálepka, tak zjistíte, že v podstatě na každého člověka by leckdy sedělo alespoň pár kritérií definujících uvedené onemocnění.
Diagnózy hyperaktivity rostou raketovým tempem
Dr. Perry je profesně starším členem týmu na Akademii pro dětskou traumatologii v Houstonu.
Mnozí rodiče, ale i aktivisté podezírají farmaceutické firmy a jejich motivy při propagování léků určených dětem. Ritalin, Adderall, Vyvanse a další psychofarmaka, která stimulují a mění mysl, jsou dnes stále častěji předepisována dětem ve věku 4 až 17 let.
Dr. Perry uvádí, že předepisování takových léků může být nebezpečné pro celkový fyzický a psychický vývoj dětí. Odvolává se přitom na studie zkoumající účinky těchto léků na zvířata, u nichž byl potvrzen jejich škodlivý vliv na zdraví.
Psychofarmaka posouvají hranici pro dosažení uspokojení
Pokud podáte psychostimulant zvířatům když jsou ještě mladá, změní to jejich systém vnímání odměny.
Vyžadují mnohem více stimulace, aby dosáhla stejnou míru uspokojení. Takže na velmi konkrétní úrovni, potřebují více jíst, aby dosáhli pocit zasycení. Nebo potřebují dělat více rizikových věcí, aby se zabavili.
Vůbec se přitom nejedná o neškodný jev. Užívání těchto léků ovlivňuje tělesné systémy způsoby, kterým ne zcela rozumíme.
Proto je třeba být nadmíru opatrný, hlavně, když mnohé výzkumy tvrdí, že existují i jiné, dokonce efektivnější metody a bez vedlejších účinků.
Co navrhuje Dr. Perry pro léčbu tzv.hyperaktivity
Existuje několik nefarmaceutických terapií, které se ukázaly jako poměrně efektivní. Mnohé z nich zahrnují pomoc pro dospělé, kteří se nacházejí v okolí dětí. Jedna věc, která se stane, pokud máte přetíženého a úzkostného rodiče je, že se to přenese i na dítě. Když se dítěti nedaří, dospělí kolem nich se stanou také dezorganizovaní.
Tato negativní zpětná vazba mezi frustrovaným učitelem nebo rodičem a nezvladatelným dítětem může eskalovat mimo kontrolu.
Je proto důležité učit dospělé, jak by měli zvládat sami sebe, jak mít od děti realistická očekávání, jak jim dávat úkoly, které jsou zvládnutelné a jak dosáhnout úspěchu.
Čili, trénování dospělých procesem, jak pomáhat dětem, které věci nezvládají. Existuje několik terapeutických přístupů. Některé používají somato-senzorické terapie jako jóga, jiné se zaměřují na motorické aktivity, jako například bubnování.
Všechny z nich mají nějakou účinnost. Pokud se vám podaří dát dohromady následující věci, pak minimalizujete obrovské množství problémů, které mají děti onálepkované slovem hyperaktivní:
- zajistěte, aby se dospělí v jejich blízkosti vhodně chovali
- dejte dětem dosažitelné cíle
- dejte dětem příležitosti, aby se ovládaly samy
- ve stravě jim omezte cukr (sladkosti, čokolády, slazené nápoje) a podávejte dostatek zeleniny
Závěr
Mnoho lidí nebude souhlasit s tím, že hyperaktivita by se neměla označovat za nemoc. Faktem však zůstává, že mnoho z přidružených projevů tohoto “onemocnění” je možné zvládat aniž by se u dětí vytvořila závislost na lécích.
Uvedené léky totiž narušují mysl i tělo způsoby, kterým zatím dobře nerozumíme a které nebyly dosud dokonce ani jen probádané.
Zdroje: ADHD Not a Real Disease, Says Leading Neuroscientist, 1, 2, 3