Po nedávných odhaleních o tom, že mamografie může přispívat k budoucí epidemii rakoviny prsu vyvolané samotným vyšetřením, se výzkumníci z UCLA (Centrum pro výzkum rakoviny) zavázali podrobněji tento fenomén prozkoumat.

To, co zjistili, vnáší vážné obavy do celého systému současné medicíny v oblasti prevence a léčby onkologických onemocnění.

Skutečný vliv radioterapie na rakovinu

Jinými slovy, vědci zjistili, že po radioterapii vznikají rakovinné buňky, které jsou mnohem zhoubnější než původní rakovina před zahájením léčby.

Dokonce i tehdy, když radioterapie zničí polovinu objemu nádoru, rakovinné buňky, které přežijí, jsou vůči další léčbě až 30 krát odolnější než neozářené rakovinné buňky.

Dojde tak k situací, že se sice celková populace rakovinových buněk sníží, což se jeví jako úspěšná léčba, ale tento úspěch je jen falešný. Reálně dochází ke změně poměru zhoubných a nezhoubných buněk v rámci nádoru.

Výsledkem pak často bývá smrt pacienta vyvolána samotnou léčbou.

Následná studie publikovaná v deníku Stem Cells s názvem “Radiace přeprogramuje rakovinné buňky” zjistila, že radiace změnila méně zhoubné rakovinné buňky prsu na iCBCSC (rakovinné zárodečné buňky).

Toto dále pomáhá vysvětlit, proč konvenční léčba rakoviny ve skutečnosti zvyšuje populaci buněk, které jsou odolné na léčbu.

Neustále tak přibývají vědecké důkazy o tom, že konvenční terapie jako chemoterapie či radioterapie jsou hlavními faktory přispívajícími k úmrtnosti na rakovinu.

Hlavním důvodem je to, že tyto terapie zvyšují množství rakovinných zárodečných buněk, které jsou na ně pak už odolné. Rakovina tak po jejich aplikaci sice zpočátku ustoupí, ale následně nastoupí v mnohem větší síle a intenzitě, když už potom žádná další léčba nezabírá.

Co je to vlastně rakovina?

Dosud nám bylo tvrzeno, že rakovina je shluk náhodné se dělících zmutovaných buněk. Není to však zcela pravda. Nádory jsou ve skutečnosti vysoce organizované struktury. Jsou schopny následujícího:

• budují si vlastní cévy na přívod živin
• chrání se tím, že utlumují geny potlačující rakovinu
• vylučují korozivní enzymy, aby se mohly snadněji v těle šířit
• změní svůj metabolismus, aby přežil\ v kyselém a slabě okysličeném prostředí
• vědí jak odstranit své povrchové receptory, aby se vyhnul\ detekci imunitního systému

Jak vidíme, jde o velmi cílevědomé a ne náhodné chování. Existují dokonce hypotézy, že rakovina je dlouholetý ochranný organismus na přežití a ne náhodná mutace. Nádory také nesestávají ze stejného druhu buněk.

V rámci nich se vyskytují buňky, které mají podobně jako zbytek těla odlišné funkce a fenotypové charakteristiky, přičemž mnohé z nich jsou zcela nezhoubné. No a chemoterapie a radioterapie každou z těchto buněk ovlivňuje rozdílné.

Proč jsou zárodečné rakovinné buňky nejnebezpečnější?!

Najsmrtelnějším druhem rakovinných buněk jsou zárodečné rakovinné buňky, označované také jako CSC (cancer stem cells).

Ty jsou schopny množení na základě mitózy, po které vzniknou:

• buď dvě zárodečné rakovinné buňky
• nebo jedna zárodečná a jedna specializovaná rakovinová buňka

Jinými slovy, tyto buňky jsou jediné, které dokáží tvořit jakékoliv jiné rakovinné buňky a udržet tak další růst nádorů. Jsou také jediné, které jsou schopné metastázovat, proto by měly být prvotním cílem léčby.

Vyznačují se také dalšími vlastnostmi:

1/CSC se vyskytují v poměru 1 ku 10000 k ostatním buňkám v rámci nádorů, proto je obtížné je zničit bez zničení všech ostatních buněk v nádoru.
2/ CSC se dělí relativně pomalu, což snižuje riziko, že je zasáhne chemoterapie nebo ozařování.
3/ Tradiční terapie cílí na diferencované rakovinné buňky, které sice tvoří podstatnou část nádorů, ale nejsou schopny dále udržet jejich růst.
Toto vysvětluje, proč chemoterapie a radioterapie jsou tak málo účinné.

Uvedené terapie byly totiž vyvinuty na zvířatech, převážně myších, kde hlavním cílem bylo snížit objem nádoru. Tato zvířata se však nedožívají více než 2 let, takže u nich nebyl zaznamenán návrat rakoviny.

To je však problém u lidí, kde typický scénář je následující: Prvotní léčba “zabere”, nádor se zmenší nebo zcela zmizí a o pár let se rakovina vrátí, ale tentokrát už je mnohem zhoubnější a žádná další léčba nezabírá.

Dochází totiž k tomu, že léčba odstraní méně nebezpečné rakovinové buňky, avšak ne CSC, čímž se zvýší poměr CSC k dceřiným buňkám.

Je to podobné jako s antibiotiky, které zabijí 99.9 % bakterií, no to 0.1 % si na ně vyvine rezistenci. Potom se infekce vrátí, to tentokrát už antibiotika nezabírají.

Přírodní substance, které zabíjejí CSC rakovinné buňky

Naštěstí existují přírodní látky, které na rozdíl od chemoterapie či ozařování dokáží cíleně zasáhnout a usmrtit zárodečné rakovinné buňky, aniž by poškodily zdravé nebo nezhoubné buňky. Proč se tedy nepoužívají k léčbě rakoviny?

Odpověď je jednoduchá: Neboť jsou přírodního charakteru a tudíž nelze patentovat. Farmaceutické firmy by tak z nich neměli žádný zisk.

• kurkumín (kukurma)
• resveratrol (červené hrozny)
• quercetin (cibule)
• sulforafan (brokolicové výhonky)
• partenolid (devětsil)
• andrografalid
• fermentovaná sója
• káva
• pepř
• extrakt z hroznových jadierok

Věříme, že vám tento článek pomohl více pochopit a porozumět rakovině a tomu, proč konvenční léčba pomocí ozařování a chemoterapie tak často selhává.

Článek Vědci zjistili, že po radioterapii vznikají rakovinné buňky, které jsou mnohem zhoubnější než původní rakovina před zahájením léčby se nejdříve objevil na Alternativní Magazín.cz.

Rakovina je obrovský byznys. O tom není pochyb. Ale věděli jste, že léčba, kterou vám lékaři naordinují může ne snížit, ale naopak zvýšit šance, že se stanete jejich stálým “zákazníkem”?

Konvenční léčebné terapie na rakovinu jako chemoterapie či ozařování ve skutečnosti podporují rakovinu.

Ano, čtete správně: rakovinu podporují!

Rizika sekundárních nádorů

V médiích se nejednou prezentuje, že rakovina se čím dál tím více stává onemocněním, které se dá přežít.

Přesto terapie, které se na její léčbu používají, způsobují nezanedbatelné vedlejší či dokonce přímé škody – včetně nových, sekundárních nádorů.
Sekundární nádory jsou nádory, které s původním nálezem nemají nic společného a jsou vyvolávány nerovnováhou nebo přímo látkami, které vedly k primární rakovině.

Lékaři jim dokonce občas říkají i “přátelská střelba” – čili terapie na jeden typ rakoviny vyvolá jinou rakovinu.

Zde však vyvstává zásadní otázka:

Jak pro Boha mohou lékaři naordinovat takovou léčbu, aniž by se pacientovi byť jen zmínili o tom, že kvůli léčbě samotné existuje extrémně velké riziko vzniku další rakoviny?

Jak dlouho se ví, že chemoterapie a ozařování vyvolávají novou rakovinu?

O souvislosti mezi chemoterapií, ozařováním a rozvojem sekundární rakoviny se ví už celá desetiletí!

Dokonce i Americká rakovinová společnost (obdoba české Ligy proti rakovině) přiznává, že radioterapie a chemoterapie jsou karcinogenní a mohou zvyšovat riziko sekundární rakoviny.

Riziko rakoviny je ještě vyšší tehdy, když se chemoterapie a ozařování aplikují současně.

Přesto s těmito informacemi nejsou pacienti obvykle obeznámeni, případně i když, tak jsou onkology výrazně trivializovány.

Chemoterapie a sekundární rakovina

Chemoterapie se zaměřuje na rychle se dělící rakovinné buňky, avšak výrazně ovlivňuje i zdravé buňky. Riziko je přímo úměrné počtu dávek a délce terapie.

Mezi typy rakoviny, které jsou nejvíce vyvolávány chemoterapií patří:

• AML (akutní lymfatická leukémie)
• MDS (meylodysplastický syndrom)

Perfektním příkladem tohoto rizika je redaktor ranních zpráv na televizní stanici ABS “Dobré ráno Amerika”, kterému byla nedávno diagnostikována MDS rakovina.

Radioterapie a sekundární rakovina

Kromě běžného spojení radiace a rakoviny (jako například u Černobylu nebo Fukušimy) začíná být patrná i souvislost mezi rakovinou a radiací z diagnostických a léčebných přístrojů.
Zde řadíme například mamograf, rentgeny, CT-čka a také ozařovací přístroje využívané v rámci radioterapeutické léčby rakoviny.

Radiace totiž nejenže ničí rakovinné buňky, ale výrazně poškozuje i ty zdravé.

Ozařování se nejvíce spojuje s následujícími typy sekundární rakoviny:

• rakovina plic
• rakovina žaludku
• rakovina kostní dřeně
• různé druhy leukémií (akutní a chronická meyloidná leukémie, všechny typy lymfoblastické leukémie)

Další fakta o chemoterapií, ozařováním a sekundárními typy rakoviny

Kromě již výše uvedených skutečností se sluší uvést i následující fakta:

• Chemoterapie založená na alkylačních látkách poškozuje DNA buněk a vede k akutním formám leukémie.
• Ne-alkylační druhy chemoterapie napadají rakovinné buňky podobným způsobem a také zvyšují riziko leukémie. Riziko závisí na množství expozice, trvání a kombinace ozařování s chemoterapií.
• K leukémii obvykle dochází již za tak krátkou dobu – 2 až 3 roky po absolvování chemoterapie nebo ozařování.
• Léky na melanom mohou vyvolávat karcinomy epitelových buněk pokožky.
• U pacientů na lécích potlačujících imunitu, například po transplantaci orgánů se také může rozvinout sekundární rakovina.
• Ozařování při rakovině prsu výrazně zvyšuje riziko rakoviny plic.
• Ozařování při rakovině prostaty zvyšuje riziko karcinomů močového měchýře a tlustého střeva.
• Chemoterapie při rakovině prsu a lymfomů zvyšuje riziko rakoviny močového měchýře.
• Chemoterapie obecně může vést k rakovině varlat a vaječníků.
• Chemoterapie podávaná dětem je základem pro vznik dalších rakovin během dospívání a v dospělosti.
• Transplantace kostní dřeně zvyšuje riziko sekundárních rakovin v důsledku nasazení imunosupresiv.

Závěr

Zatímco sekundární nádory mohou mít různé příčiny, chemoterapie a ozařování jednoznačně vedou v pořadí na jejich seznamu.

Vystavení se chemoterapii a ozařování tak vytváří neadekvátní riziko dalších sekundárních rakovin, které jsou navíc na další léčbu těmito terapiemi obvykle už imunní.

Zdroj: Oncology’s Greatest Secret Exposed: The REAL Truth About Chemo And Radiation!

Článek Největší tajemství onkologie odhaleno: Skutečná pravda o chemoterapii a ozařování se nejdříve objevil na Alternativní Magazín.cz.