Dobrý den paní Emmerlingová,jsem ráda že jste zde uvedla své zkušenosti ,ono praxe,je praxe..Přesně vím,jak funguje dětská psychiatrie a už ani nemám sílu zminovat zážitky a vše k ničemu..Můj syn ,dnes už dospělý,má ADHD,ale horší bylo s dcerou,že jsme 12 let lítali po tzv.odbornících,všude 10minut v ordinaci a že ji nic není.I okolí,vědělo,že dcera je jiná,jen Dr.to nechtěli znát,protože se nezabývali,ani na ni moc nepodívali..Nevzdala jsem to a nakonec víme v jejich 15,že má AS.Doba se mění,skutečný zájem o pacienta mizí,jen se dělá,že se dělá,aby dostali zaplaceno a nazdar..
]]>Bohužel mám takovou 7letou vnučku která žije se svou matkou/moji dcerou/ve společné domacnosti se mnou a je to opravdu katastrofa.Žijeme společně už 5let a někdy si myslím že se já jakobabička z chování vnučky zblázním.Chová se ke mně jako kdybych byla její nepřítel je bezdůvodně zlá,prostě nevyzpytatelná.Nějaké lékaře už dcera navštívila ale nebylo to k ničemu.Pokud by někdo věděl aspoň jak trochu pomoci,ráda uvítám jakýkoliv názor.Děkuji.
]]>Hezky jste to napsala. Jen myslím, že je dobré situaci řešit. Je mnoho diagnóz, ale skutečná pomoc? Já myslím, že prevence, jak se píše v článku s dobrým životním stylem, PH rovnováhou může velmi velmi pomoci. Přistupovat s úctou a s láskou k sobě, nepotírat svoje potřeby a potřeby ostatních… mnohe je i na http://www.autopatie.cz
]]>Já zase s tímto článkem plně souhlasím a pokud máte takovéto dítko, zkuste jinou metodu výchovy…
]]>ano, máte stoprocentní pravdu!!!
]]>