Přední neurolog tvrdí, že hyperaktivita u dětí neexistuje. O co tedy jde?

hyperaktivita u detiJeden z předních světových neurologů pro děti, Dr. Bruce Perry, nedávno veřejně prohlásil, že hyperaktivita (označovaná i zkratkou ADHD) není skutečná nemoc.

Varoval také před hrozbami podávání psychiatrických léků dětem.

Během rozhovoru pro Observer, Dr. Perry uvedl, že za onemocnění známé jako hyperaktivita by měl být považován popis širokého spektra symptomů, které se objevují u dětí, ale i dospělých. 

Dokonce, většina z těchto příznaků se objevuje takříkajíc u každého z nás v určitých životních fázích.

Jak dále uvádí:

Když se podíváte na to, jak vám přischla tato nálepka, tak zjistíte, že v podstatě na každého člověka by leckdy sedělo alespoň pár kritérií definujících uvedené onemocnění.

Diagnózy hyperaktivity rostou raketovým tempem

Dr. Perry je profesně starším členem týmu na Akademii pro dětskou traumatologii v Houstonu.

Je také respektovaným členem pediatrické komunity a autorem několika knih o dětské psychologii.

Jeho prohlášení proto působí jako závan čerstvého vzduchu v době, kdy nové diagnózy hyperaktivity u dětí narůstají raketovým tempem, za současně se zvyšujícího předepisování psychiatrických stimulačních léků.

Mnozí rodiče, ale i aktivisté podezírají farmaceutické firmy a jejich motivy při propagování léků určených dětem. Ritalin, Adderall, Vyvanse a další psychofarmaka, která stimulují a mění mysl, jsou dnes stále častěji předepisována dětem ve věku 4 až 17 let.

Dr. Perry uvádí, že předepisování takových léků může být nebezpečné pro celkový fyzický a psychický vývoj dětí. Odvolává se přitom na studie zkoumající účinky těchto léků na zvířata, u nichž byl potvrzen jejich škodlivý vliv na zdraví.

Psychofarmaka posouvají hranici pro dosažení uspokojení

Pokud podáte psychostimulant zvířatům když jsou ještě mladá, změní to jejich systém vnímání odměny.

Vyžadují mnohem více stimulace, aby dosáhla stejnou míru uspokojení. Takže na velmi konkrétní úrovni, potřebují více jíst, aby dosáhli pocit zasycení. Nebo potřebují dělat více rizikových věcí, aby se zabavili.

Vůbec se přitom nejedná o neškodný jev. Užívání těchto léků ovlivňuje tělesné systémy způsoby, kterým ne zcela rozumíme.


Proto je třeba být nadmíru opatrný, hlavně, když mnohé výzkumy tvrdí, že existují i jiné, dokonce efektivnější metody a bez vedlejších účinků.

Hyperaktivita je komplexní stav, ale toto označení se používá na popis širokého spektra chování. Je proto důležité brát v úvahu příčiny těchto projevů ještě před tím, než se přistoupí k farmakologické léčbě.

Co navrhuje Dr. Perry pro léčbu tzv.hyperaktivity

Existuje několik nefarmaceutických terapií, které se ukázaly jako poměrně efektivní. Mnohé z nich zahrnují pomoc pro dospělé, kteří se nacházejí v okolí dětí. Jedna věc, která se stane, pokud máte přetíženého a úzkostného rodiče je, že se to přenese i na dítě. Když se dítěti nedaří, dospělí kolem nich se stanou také dezorganizovaní.

Tato negativní zpětná vazba mezi frustrovaným učitelem nebo rodičem a nezvladatelným dítětem může eskalovat mimo kontrolu.
Je proto důležité učit dospělé, jak by měli zvládat sami sebe, jak mít od děti realistická očekávání, jak jim dávat úkoly, které jsou zvládnutelné a jak dosáhnout úspěchu.

Čili, trénování dospělých procesem, jak pomáhat dětem, které věci nezvládají. Existuje několik terapeutických přístupů. Některé používají somato-senzorické terapie jako jóga, jiné se zaměřují na motorické aktivity, jako například bubnování.

Všechny z nich mají nějakou účinnost. Pokud se vám podaří dát dohromady následující věci, pak minimalizujete obrovské množství problémů, které mají děti onálepkované slovem hyperaktivní:

  • zajistěte, aby se dospělí v jejich blízkosti vhodně chovali
  • dejte dětem dosažitelné cíle
  • dejte dětem příležitosti, aby se ovládaly samy
  • ve stravě jim omezte cukr (sladkosti, čokolády, slazené nápoje) a podávejte dostatek zeleniny

Závěr

Mnoho lidí nebude souhlasit s tím, že hyperaktivita by se neměla označovat za nemoc. Faktem však zůstává, že mnoho z přidružených projevů tohoto “onemocnění” je možné zvládat aniž by se u dětí vytvořila závislost na lécích.

Uvedené léky totiž narušují mysl i tělo způsoby, kterým zatím dobře nerozumíme a které nebyly dosud dokonce ani jen probádané.


Zdroje: ADHD Not a Real Disease, Says Leading Neuroscientist, 1, 2, 3

NEPŘEHLÉDNĚTE

loading…

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT

Počet komentářů: 13

  1. Michal S napsal:

    Dobrý článek. Myslím si, že velkou roli hraje nedostatek pohybu a příliš mnoho stimulů na nezralý mozek (televize, počítače, mobily). Nechápu rodiče, jak mohou dovolit nacpat psychofarmaka do normálního šťastného dítěte, kterému někdo připsal tuto moderní diagnózu.

  2. Stanislava napsal:

    Dobrý den,
    jsem speciální pedagog a dětem s ADHD ( LMD) a s poruchami učení se věnuji více jak 25 let. S těmito dětmi jsem se setkávala už jako učitelka, později poradenský pracovník a jsem matkou dítěte, které mělo kombinovanou poruchu učení dyslexie, dysortografie, LMD – syndrom ADHD – dnes má vysokoškolské vzdělání a žije normálním rodinným, pracovním a troufnu si říct spokojeným životem. Netrpí žádnou závislostí.
    Do péče mi posílají děti i někteří pediatři, neurologové i poradenští pracovníci.
    ( Pozn.: Nové klienty z kapacitních důvodů nepřijímám. )
    Problém je, že se z ADHD vytvořila psychiatrická diagnóza dle amerického manuálu dušeních chorob, přestože máme svůj evropský.. Většina problémů se dá řešit bez psychofarmak. Jsou na to metody, které dokonce vytvořili psychiatři či neurologové, ale pedopsychiatrie o tom jakoby neví a označuje je za alternativní, ačkoliv vznikly z lékařských výzkumů.. Je totiž potřeba řešit příčiny těchto problémů a tyto metody to umí.
    Rodiče, kteří ke mně do poradny s dětmi s ADHD přicházejí, bývají často nespokojeni s tím, jakým způsobem je jejich dítě léčeno – rozhovor rodiče s psychiatrem, který se na dítě téměř nepodívá, a recept na Ritalin, Concertu nebo Strateru na cestu domů.
    Napsala jsem na web ADHD příběh mého syna, který se ADHD zbavil, aniž by spolkl jedinou tabletu medikamentu, po dotrénování výpadků nervových spojů a po odstranění unilaterální činnosti mozku, a věřila jsem tomu, že to zřizovatele webu ADHD potěší. Přišla mi automatická odpověď, že po schválení redakcí bude můj příspěvek uveřejněn. Už je dávno a nic! Ptám se proč?
    V současné době jsou v pediatrických čekárnách letáčky o ADHD, které vydala společnost Lilly. Na internetu jsem objevila, že se jedná o americkou nadnárodní farmaceutickou společnost. Informace o ní je možné si vyhledat na internetu i to, kdo je pro ČR odborným garantem pro ADHD…
    Pokud Vás problematika zajímá, podívejte se např. na článek Dílčí oslabení výkonu a jeho projevy ve školní praxi – Jitka Scharingerová a její manžel ( dnes pod názvem Percepční a motorická cvičení, od r. 2003 akreditovaná pro další vzdělávání pedagogů MŠMT ČR ). Je to o jedné z metod, která vznikla lékařským výzkumem v Rakousku. Podle některých českých psychiatrů je alternativní a nefunguje, tak to uvádí literatura o ADHD i letáčky. Přitom následky neodstraněných deficitů v oblasti zrakové a sluchové figury, prostorové orientace, intermodality a seriality jsou nejčastějišími popisovanými projevy ADHD ve škole i v životě. Existují také neurovývojové terapie, které odstraňují následky nedozrálých motorických reflexů ( např. Věra Kleplová, Dr. Benderová, Sally Goddard Blythe, Marja Volemanová ). Jestliže je ADHD uváděna jako neurovývojová porucha, proč se s těmito metodami nepracuje – neléčí?
    Často je potřeba odstranit i stresové zátěže – hlavně podvědomé…A někdy je potřeba upravit i stravu, hlavně u dětí s alergiemi ( dieta dle amerického alergologa Dr.Feingold ).
    Je pravda, že k tomu všemu jsou potřeba rodiče, kteří nemají problém se svému dítěti pár minut denně ( korekční cvičení ) věnovat a zapracovat třeba i na sobě.
    Pouhá úprava přístupu k dítěti a režimu problém s ADHD nevyřeší, pouze předchází vzniku dalších stresorů.
    Mgr. S. Emmerlingová

  3. Aromka napsal:

    Děkuji za článek, souhlasím. Vždyť i my dospělí máme spoustu “záseků”. A to navíc v těchto “stavech” vychováváme děti ☺️. Dobré vedení, spolupráce, práce na sobě sama, dostatek pohybu venku, plné prožívání radosti a volnosti lze propojovat kreativně s výukou. Přesně i jídlo má vliv. Však – jsi tím co jíš. Mám zkušenosti s tzv.ADHD. Přesunuli jsme výuku ven, vaříme zdravě, vychováváme podobně jako popisuje v knize J.Gray a po 14 dnech, obrovské zklidnění, radost, minimální projev propadu nálad, najednou se dobře učil. Dokonce jsem zjistila několik talentů u chlapce a ostatní děti ho měly rády ikdyž se ho na začátku hodně bály… Též doporučuji se zajímat o autopatii. Zdravím všechny!

  4. iris napsal:

    Taky souhlasím s článkem. Mnohdy nejde o nemoc, ale rozmazlenost dítěte. Rodiče jsou často sami dětmi a výchovu nezvládájí, pak se nemůžou divit, že snimi jejich dítko cvičí. A když misto toho, aby se dítěti věnovali mu daji balik sladkostí a posadí ho k telce, tak co čekat. Netvrdím, že je tomu tak u všech dětí, někdy opravdu mozek nefunguje jak má a je třeba mu pomoct, třeba i léky, ale mnohdy by to šlo jinak.Stačílo by, aby rodiče trochu chtěli….

  5. Kateřina Kramolišová napsal:

    No, nálepkování, nenálepkování, jsou určité poruchy chemické rovnováhy mozku, které se projevují symptomy obvykle popisovanými jako ADD nebo ADHD. Já je mám odmalička (problémy se spaním, snadno rozptýlená pozornost, snadno přetížený nervový systém, problémy s pamětí, neschopnost se soustředit při i malém hluku, atd. atd.). Podobné příznaky má i můj starší syn, zatímco mladší ne. Ve výchově žádné podstatné rozdíly nebyly (jsou od sebe 2,5 roku). Mně osobně hodně pomohlo po mnoha letech zjistit u sebe tuto diagnózu, protože jsem najednou věděla s čím mám počítat a co mi může pomoct (léky neberu ani jsem nikdy nebrala ). Takže tvrdím, že správná diagnóza může pomoct lépe tuto poruchu zvládat. Neznamená to nutně užívání léků.

    • Aromka napsal:

      Hezky jste to napsala. Jen myslím, že je dobré situaci řešit. Je mnoho diagnóz, ale skutečná pomoc? Já myslím, že prevence, jak se píše v článku s dobrým životním stylem, PH rovnováhou může velmi velmi pomoci. Přistupovat s úctou a s láskou k sobě, nepotírat svoje potřeby a potřeby ostatních… mnohe je i na http://www.autopatie.cz

  6. Marcela napsal:

    No jo, neurolog zase cosi tvrdi, ale az kdyz nedko ma dite , ktere ADHD nemoci bohuzel opravdu trpi, tak teprve vi o cem mluvi. Tvrdit si muze kazdy co chce,to je jednoduche. Nesouhlasim s timto clankem, bohuzel!!

    • Marián z hulína napsal:

      Tak si toho ******* nafetuj a pak se nediv že skončí na piku 😀

    • emilie nemcova napsal:

      Já zase s tímto článkem plně souhlasím a pokud máte takovéto dítko, zkuste jinou metodu výchovy…

  7. Pavel Beneš napsal:

    Konečně je to tady. Zdravý rozum místo léků. A od rodičů méně opičí lásky a více odpovědnosti nechat na dětech. Nabouraný nos je účinnější terapie chování než samé zákazy bez praktického dopadu.

  8. super článek souhlasím zcela

    • Rena napsal:

      Bohužel mám takovou 7letou vnučku která žije se svou matkou/moji dcerou/ve společné domacnosti se mnou a je to opravdu katastrofa.Žijeme společně už 5let a někdy si myslím že se já jakobabička z chování vnučky zblázním.Chová se ke mně jako kdybych byla její nepřítel je bezdůvodně zlá,prostě nevyzpytatelná.Nějaké lékaře už dcera navštívila ale nebylo to k ničemu.Pokud by někdo věděl aspoň jak trochu pomoci,ráda uvítám jakýkoliv názor.Děkuji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Spočítejte *