Onkolog Andrej Pavlenko, který onemocněl rakovinou: „Nejrychleji zahubí rakovina ty, kteří nic nedělají“

V březnu 2018 se sanktpetěrburský chirurg-onkolog Andrej Pavlenko, který za 16 let práce zachránil život stovkám pacientů, dozvěděl, že má rakovinu žaludku třetího stádia.

Protože měl malou šanci na uzdravení, zvolil Andrej neobvyklý způsob: tento lékař se rozhodl učinit svou chorobu veřejnou, aby na základě vlastního zážitku ukázal celý proces a všechny obtíže při léčbě pacienta s rakovinou.

Každý, kdo potřebuje informace, může sledovat průběh onemocnění i změny v životě tohoto chirurga a naslouchat jeho myšlenkám.

I my jsme přesvědčeni, že hlavní zbraní v boji proti vážnému onemocnění jsou informace. Jak žít, pokud vám našli onkologické onemocnění? Andrej Pavlenko je plný nápadů a plánů a nehodlá se vzdát:

„Chci, abyste byli o své nemoci co možná nejvíce informováni, abyste věděli o všech možných komplikacích, které můžete očekávat. A chtěl bych vám co nejotevřeněji říct, jak se s nimi dá bojovat.“

Andrej Pavlenko, onkologický lékař

Člověk, který trpí rakovinou, neví, kam jít, koho kontaktovat a co má dělat. Utápí se v moři protichůdných informací, bojí se informovat o této hrozné diagnóze své příbuzné a téměř nic o své nemoci neví.

Hrdina našeho článku se domnívá, že tato situace je nepřípustná. Andrej Pavlenko, chirurg-onkolog ze Sankt Petěrsburgu, chce ve svém projektu „Život člověka“ a současně i v publikaci „Takové záležitosti“ popsat den po dni svůj život pacienta a systém onkologické péče v Rusku.

„Když mi kolegové poprvé řekli, že mám rakovinu, přeběhl mi mráz po zádech, horká vlna mě zalila od hlavy k patě – byl to šok. Ale už po několika minutách jsem se celkem vzpamatoval a přesně jsem chápal, co je třeba dělat dál. Ten den jsem se vrátil domů a rovnou řekl své ženě: „Аničko, mám rakovinu.“ Před dětmi jsem to také neskrýval: „Táta má nádor. Táta se bude léčit,“ — vypráví Andrej.

Andrej dovršil čtyřicítku, vedl zdravý životní styl a nepatřil do rizikové skupiny. Ale povolání a způsob stravování sehrály s lékařem krutý žert. „Moje stravování mi pomohlo,“ říká muž. Všechno to začalo bolestí a nevolností v žaludku. Nepravidelné stravování způsobilo vřed, z něhož se vyklubalal nešťastný nádor.

Nyní bude muset Andrej absolvovat 4 série chemoterapie: „Rozhodl jsem se nejprve absolvovat čtyři řady chemoterapie a teprve poté podstoupit operaci.Ve třetím stádiu není v mém případě možné začít chirurgickým zákrokem, protože v této situaci by se zhoršila šance pacienta na přežití. Tedy mě samého.“

Když Andrejovi začaly po chemoterapii padat vlasy, vzal děti, ženě dal kameru a natočil malý videoklip, jak ho holí. Děti se zasmály a Andrej také: „Bože, jak mám malou hlavu!“ Pozitivní postoj pacienta je také součástí léčby.

„Druhý den ráno jsem přišel do práce, šel do ordinace, koukám – a oni měli všichni čepičky. Nechápal jsem, proč je mají. Najednou si čepici všichni sundali…,“ − směje se Andrej. Celé onkologicko-chirurgické oddělení šlo dohola, aby podpořilo a rozveselilo svého vedoucího.

Opravdu se chci pokusit změnit situaci ve vzdělávání mladých chirurgů. Dnešní mladí chirurgové se rozvíjejí nikoliv díky vzdělávacímu systému, ale navzdory němu. Chci vytvořit, a v současné době na tom pracuji, speciální vzdělávací program pro chirurgickou onkologii. Bude se radikálně lišit od programu, který se nyní používá v Ruské federaci,“ říká chirurg.

„U Rusů vzbuzuje slovo „rakovina“ paniku − lidé si myslí, že jejich život končí právě v okamžiku, kdy se o nemoci dozvěděli. Ale nemoc by neměla srážet člověka na kolena, měl by své roky a měsíce prožívat důstojně. Žít naplno.

Je to ta nejmoudřejší věc, kterou v této situaci můžete udělat, a jediná správná věc. Nejvíc ze všeho bych chtěl předat přesně tuto myšlenku. Chtěl bych, aby se lidé žijící s rakovinou, k ní chovali jako ke chronickému onemocnění,“ říká Andrej Pavlenko.

Ve třetím díle dokumentární série prožívá Andrej Pavlenko čtvrtou chemoterapii, uklidňuje rodinu a jeho žena Anna vzpomíná, jak se seznámili a jezdili na černo vlakem.

Bezpochyby je to velmi osobní příběh, protože Andrej Pavlenko sdílí své myšlenky, zážitky a bolest s naprosto neznámými lidmi. Není to jen osobní blog pacienta s rakovinou, ale také vzdělávací platforma pro stejné pacienty, pro jejich příbuzné a pro lékaře-onkology. Mluvit o problémech − to je jen malý příspěvek k jejich řešení. Je potřeba s nimi bojovat společným úsilím a teprve po upřímném rozhovoru mezi pacientem a lékařem.

S tak silnou touhou žít, pracovat a předávat své zkušenosti mladým kolegům, si onkolog Andrej Pavlenko zaslouží nejvyšší ocenění a poděkování.

Za celou redakci přejeme Andrejovi dobré zdraví a příbuzným − trpělivost. Nezapomeňte sdílet tyto užitečné informace se svými přáteli!

Související


Zdroj

NEPŘEHLÉDNĚTE

loading…

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Spočítejte *

AlternativníMagazín.cz na Facebooku