8 věcí, které vaše děti potřebují, ale neřeknou vám to

FacebookTwitterGoogle+Email

matka-a-dceraNedlouho poté, co se narodil můj první syn, přišel za mnou někdo, kdo změnil celý můj pohled na rodičovství.

Řekl toto:

„Užijte si každý moment. Dny jsou dlouhé, ale léta krátká. „

Tehdy jsem trpěla nedostatkem spánku a vysokou mírou stresu. Neměla jsem tehdy nálady na nějaké životní pravdy a byla bych mnohem raději, kdyby mi bylo namísto rad nabídnuto pár hodin opatrování dítěte.

Od toho momentu však uběhly již více než 4 roky, během kterých jsem se tisíckrát zamýšlela nad tím, co řekl.

Rodičovství je nádherná bouře. Je jen velmi málo věcí na světě, pokud vůbec, které vám přinesou více radosti a uspokojení.

Samozřejmě, vůbec to není snadné. Jsou dny, které můžete jen přetrpět a počkat, dokud neskončí. Proud dětských plenek a nerozvážná rozhodnutí ohrožují vaše duševní zdraví.

A pak to další den vidíte. Vidíte výsledek jak se těžká práce, ponocování a disciplína nakonec vyplácejí.

Rodičovství je nadmíru důležité. Silné rodiny jsou páteří silných společenství a kultur. Bez silných rodičů vychovávající silné děti zůstává společnost paralyzována a stagnuje.

Rodiče by měli vždy pamatovat na to, že vytvářejí trajektorii života svým dětem.

Buďme ale upřímní. Porozumět dětem není snadné. Stále nerozumím tomu, proč nepřicházejí na svět s manuálem. Celá věc se přitom seběhne příliš rychle.

V jednu chvíli vyčnívá matcebřicho. V následující moment ta kulička čůrá na zdravotní sestřičku v nemocnici. No a dnes zde stojím jen pár dní od jejích čtvrtých narozenin.

Dny jsou dlouhé, ale léta krátké.

Máte jen velmi málo času na přípravu vašich dětí. Za jejich pokerovými tvářemi se však nacházejí reálné potřeby. Aby děti prospívaly v dnešním světě se svou jedinečnou komplexností a výzvami, tady je pár věcí, které potřebují:

1. Vědět, že vaše manželství je důležitější než ony

Děti si vyžadují čas a zdroje. Musíte jim sloužit a starat se o ně. Musíte investovat do jejich přítomnosti i budoucnosti.

No a jedním z nejlepších způsobů, jak investovat do vašich dětí, je investovat do vašeho manželství.

Pokud vaše děti dostanou přednost před vaším manželstvím, ztratíte děti i manželství. Vaše děti se stanou idoly, které nikdy nesplní vaše očekávání. Vždy od nich budete požadovat více než vám jsou ochotny dát.

Nikdo není perfektní, ale dětem je vždy třeba dát na vědomí, že vztah jejich mámy a otce je důležitý. Říkejte jim, že tatínek (maminka) je pro vás důležitý (á).

Když spolu rodiče hovoří, děti je nesmí přerušovat. Před dětmi se rodiče mohou chovat přítulně, aby viděli, že rodiče jsou si pro sebe navzájem důležití.

2. Vidět, že žijete tak, jak říkáte (že nekážete vodu a sami víno pijete)

Děti mohou sice poslouchat vaše slova, ale následovat budou vaše činy.

Nemůžete je učit něco, co sami nedokážete ztělesnit. Když jim kážete dělat něco, dělejte to i vy.

Nemluvte o spravedlnosti, když nikdy nepomůžete lidem v nouzi.

Možná si myslíte, že jsou děti naivní. Možná máte pravdu. Jste ale stejně naivní, pokud si myslíte, že vás nepozorují (a nenapodobují).

3. Žít bez neustálého napojení na technologie

Bez ohledu na to, zda jsou vaše děti novorozenci, batolata nebo teenageři, je vaším úkolem odpojit je od technologií.

Pokud je technologie řešením vaší nudy, pak i u dětí rozvíjíte touhu a žádostivost po zábavě. Učíte je, že život je nikdy nekončící návštěva Disneylandu. A vy jste jejich průvodce po něm.

Není vaším úkolem děti každou chvíli bavit. Není také vaším úkolem chránit je před nudou.

My nejsme proti technologiím. Potřebujete však stanovit hranice. Určete čas, kdy technologie nebudou k dispozici. Začněte třeba s časem během společné večeře.

Dovolte vašim dětem zažít nudu, aby se s ní uměli i sami poprat.

Je zábavné navštívit Disneyland jednou za pár let. Je však nadmíru vyčerpávající, pokud se snažíte přivést Disneyland do vašeho obývacího pokoje.

4. Více povzbuzení než napomínání

V některé dny se moje slovní zásoba zúží na dvě slova: ne a přestaň. Je tak jednoduché zdůrazňovat negativně. Když vaše dítě něco pokazí, je to jasné. A co však u věcí, které dělají správně?

A pozitivně také zdůrazňujete? U vás jako u rodiče by měl počet vyslovení „ano“ převažovat nad „ne“.

Jak často říkáte svému dítěti „Jsem na tebe hrdá“, „Mám tě ráda“, „Děkuji ti“? Zřejmě si ani jen nedokážete představit sílu pozitivity. Jako teenagerka jsem na to často čekala, zvláště od svého otce. Strašně jsem od něj chtěla slyšet „Miluji tě“.

Věděla jsem, že mě miluje, jen jsem to často neslyšela. To v mé mysli zanechávalo semínko pochybností.

Vaše děti dělají dobrá rozhodnutí každý den. Pokud vaši pochvalu neverbalizujete do slov, není to jen škoda. Je to špatné rodičovství.

Děti říkají ošklivá slova. Říkají však i dobrá. Nevyslovená pochvala je ekvivalentem krabičky s krásným dárkem, která se nikdy neotevře.

Vyzdvihujete pozitivní stránky vašich dětí? Budujete více než strháváte dolů?

5. Vědět, že život není fér

V současnosti se rozmáhá jeden znepokojivý trend, zvláště ve sportech. Jmenuje se „efekt trofeje z účasti“. Jde o mnou vymyšlený pojem a v podstatě znamená, že každý je vítěz.

„To je v pořádku, Peťko. Nevyhrál si sice zápas, ale stále si získal trofej. U nás je každý vítězem. „

Ne, není.

Jsem vděčná za své zkušenosti ze sportu. Naučily mě o životě hodně. Více jsem získala z porážky než z vítězství. Trofej za účast nepřipraví vaše děti na reálný život.

V reálném životě ne každý získává cenu. Jsou v něm vítězové i poražení. Vy se však v případě prohry nebo odmítnutí učíte. Vypěstujete si vytrvalost a pevnou vůli.

Prohra vás možná složí, dává vám ale příležitost, abyste se znovu postavili na nohy, silnější než kdykoliv předtím.

Chci, aby moje děti viděly prohru, odmítnutí a ztrátu jako významnou součást života. Chci, aby dokázaly vnitřně ohodnotit svou cenu. Ne číslem na tabuli ukazující skóre. Chci, aby věděly, že špičková úroveň a těžká práce mají smysl.

Život vám nedá trofej jen proto, že se zúčastníte. Někdy sice prohrajete, ale žádná prohra není konečná.

6. Dokázat říci „ne“ a stanovit hranice

Od momentu, kdy moje děti dokázaly chodit po kolenou, posouvaly hranice.

Když jsme jim řekli, aby se drželi dál od elektrických zásuvek, připlazili se k nim. Když jsme jim řekli, aby nestály na židli, postavili se na ni.

Ze začátku jsem si myslela, že moje děti jsou malí ďáblové, kteří se radují z mé frustrace. Až později jsem si uvědomila, že oni jen testují naše hranice. Chtěly se tím ujistit, že ty hranice opravdu existují.

Stanovte hranice mezi vašimi dětmi a svými očekáváními. Musí vědět, co se může a co ne. Musíte však stanovit i hranice mezi vašimi dětmi a nekonečným množstvím aktivit a příležitostí.

Nedokážete dělat všechno. Vaše děti nemohou všechno zažít. Pro ně vypadá každá příležitost zajímavě.

Je vaším úkolem uzemnit své děti a zabránit jim, aby se utopily v aktivitách.

Nedovolte, aby vaše rodina začala uctívat idol vytíženosti a zaneprázdněnosti aktivitami či kroužky ve škole. Naučte se říct ne.

Dnes se tento idol vytíženosti aktivitami příliš rozmohl. My se cítíme důležití a jsme hrdí, jak jsou naše děti nadané. Bohužel, tímto obětováváme své děti na oltář perfekcionismu.

Těšíme se, že naše děti jsou nejlepší. To nám dává pocit nadřazenosti. Zároveň to nadměrně přetěžuje hlavně teenagery, kteří jsou posedlí vnějšími úspěchy. Vytváří to však nejednou i pocit úzkosti a stresu.

Vaše děti vám to zřejmě neřeknou, ale potřebují, abyste za ně řekli „Ne“.

7. Pomoc stát se tím, čím chtějí ony, ne tím, čím je chcete mít vy

Než jsem se stala rodičem, snila jsem o tom, že budu mít syna. Hráli bychom si na schovávanou. Vedla bych jeho malý ligový fotbalový tým. Pak by vyrostl na atleta a hrál za školu basketbal.

Někdy mezi početím a porodem se však mé srdce začalo měnit.

Zjistila jsem, že moje sny týkající se syna vůbec nebyly o mém synovi. Byly všechny o mně. Chtěla jsem znovu prožít momenty, které přopomínaly moje dětství.

Pomohlo mi to vidět své děti takovými, jaké jsou, bez mých vlastních očekávání.

Možná moje děti budou hrát basketbal nebo se stanou atlety. Nyní jsem však více zaneprázdněná tím, abych jim pomohla stát se tím, kým chtějí ony. To by mělo být i vaším cílem jako rodiče.

Pomozte svým dětem najít jejich dary, talent a danosti, čili věci, ve kterých se jim přirozeně daří. Dejte jim prostor k objevování a zkoušení nových věcí. Nenuťte jim vaše vlastní očekávání.

Také děti neporovnávejte s jinými dětmi. Byly stvořeny jako jedinečné bytosti, ne stejné.

A už nikdy neporovnávejte své děti mezi sebou. Přestože jsou sourozenci, také jsou jedinečné. Barometrem dítěte není jeho sourozenec nebo sousedovy děti. Je jím zrcadlo.

Naučte je, aby se porovnávaly s osobou, kterou byly včera. Ne s osobou, která stojí vedle nich.

Vaším největším soupeřem v boji o velikost je osoba v zrcadle. Přestaňte vaše děti porovnávat. Začněte je povzbuzovat, aby byly nejlepší verzí sebe samých.

8. Mluvit o sexu a jiných citlivých tématech brzy a často

Můj nejmladší syn má teprve 3 roky, ale už teď ho zajímá jeho tělo. Ptá se na různé „části“ a proč chlapci a dívky nevypadají stejně.

I přes ošemetnost tématu,  jsme už s ním o sexu mluvili. Samozřejmě ne ve stylu, jako byste mluvili s teenagerem. No vysvětlili jsme mu, že dívky a chlapci byli stvořeni s jistými rozdílnými částmi těla.

Také jsme mu vysvětlili, že by se za určité části těla neměl chytat sebe ani jiné. Tedy, pouze základy. Neměli byste se ani vy ostýchat s dětmi o těchto tématech mluvit.

Sama mám jako dítě s tímto jednu nepříjemnou zkušenost. V jeden okamžik se stalo, že na mě vyhrklo spoustu slov, kterým jsem nerozuměla a nedokázala je ani vyslovit. To mě znechutilo mluvit více na téma sexu s vlastními rodiči.

Raději než shozením bomby neznámých slov najednou na vaše děti, proč s nimi toto téma neprobírat postupně když rostou?banner square

Těžkým tématům se prostě nevyhnete. Vaše děti se i tak dříve či později o sexu dozvědí. Dozví se také o drogách či alkoholu. Otázkou je, kdo jim o tom řekne jako první?

Sedět na zadku a myslet si, že na to přijdou sami, je špatná výchova. Sex je nádherný dar, ale pokud se s ním špatně zachází, může i ničit.

Pokud nevytvoříte kulturu otevřených rozhovorů a dialogu, děti si najdou jinou kulturu, která to udělá za vás. To se však obvykle nekončí dobře.


Zdroj: 9 Things Your Kids Need (But Won’t Tell You)

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT

Mohlo by se vám líbit...

AlternativníMagazín.cz na Facebooku

error: Content is protected !!